KT / Galerie / Jakub Hájek & František Hanousek: Honour Glands

Výstava Honour Glands (v českém překladu Žlázy cti) představuje rozměrnou instalaci umělecké dvojice Jakub Hájek & František Hanousek. Autoři dlouhodobě pracují se záměrným napětím mezi vysoce precizní rukodělností a provizorní či improvizovanou estetikou. Dřevo, ručně splétané dráty a především tetrapakové obaly s vnitřní hliníkovou vrstvou skládají do spletitých hybridizovaných struktur, jejichž funkce zůstává divákovi záměrně skryta pod vrstvami vzájemně se překrývajících motivů. Viditelné sváry, zatmelené spoje a výztuže zdůrazňují dočasnost každého dílčího prvku a proměňují prostor v pomyslný uzel rozsáhlé potrubní sítě. Žádný prvek tu ale nemá finální, statickou podobu, vše se jeví jako fragment rozebraného stroje či zanedbané infrastruktury.

Novým těžištěm instalace je médium kresby, jež byla dosud „stínovou praxí“ autorů doprovázející zejména jejich sochařské realizace a výstavní architekturu. V Kostce jsou poprvé představeny velkoformátové perokresby, v nichž Jakub Hájek a František Hanousek formálně čerpají z politické karikatury 19. století, využívají lapidární schematičnosti a schopnosti destilovat komplexní společenský konflikt do úderné zkratky. Hájek s Hanouskem však tuto tradici neimitují – záměrně ji fragmentarizují a znepřehledňují, čímž vytváří složité narativní labyrinty, které postrádají možnost lineárního čtení. V kresebných scénách se vrství resentiment, pocit křivdy i latentní zloba na pozadí urbánních a industriálních kulis. Siluety továren, stok a výtahových šachet zde vytvářejí pozadí pro osobní mikrodramata jednotlivých charakterů.

Potrubní systém sestavený ze stovek slepených tetrapakových obalů vizuálně expanduje motiv „čestných žláz“ z plošné kresby do prostoru. Metabolismus ctnosti je zde možné číst jako cirkulaci kapaliny, jejíž chemické složení zůstává záhadou – prázdné kartonové trubice jsou fyzickým i ideovým připomenutím materiální chudoby a zároveň ironickým gestem, kdy prázdnota nádob symbolizuje deficit hodnoty, kterou by měl tento žilní systém zajistit. Autoři tím odhalují ctnost jako diskurzivní fenomén podmíněný třídní perspektivou, kde se morální ideál stává luxusem, který si mohou dovolit jen ti, kdo mají přístup ke „správným“ zdrojům a vzorcům chování.

Samotnou instalaci lze číst také jako pokračující kritiku infrastruktury – potrubí může být také pomyslným znázorněním sítí, na nichž závisí současná společnost. Tím, že Hájek s Hanouskem inscenují tyto sítě jako provizorní a děravé, poukazují na vnitřní křehkost systémů, jež mají deklarovat univerzální dostupnost a stabilitu. Metafora přechodu od „psychické dřevnatosti“ k „psychické kovovosti“ vystihuje historický zlom – organická soudržnost předindustriálního společenství je nahrazena chladnou metalickou racionalitou, která však sama koroduje a drolí se pod tlakem resentimentu.

Autoři ve výstavě, i ve své tvorbě obecně, využívají tzv. patafyzickou imaginaci – jejich objekty i kresby se vyhýbají jednoznačným definicím a nechávají vznikat situacím, v nichž se fyzikální a společenské zákonitosti řídí parodovanou a absurdní logikou. Výsledkem je dílo, jež s intelektuální náročností a ironickým nadhledem hybridně spojuje historické a současné reference, zaniklé technologie a nové významy. Jakub Hájek a František Hanousek tak vytvářejí komplexní vizuální metaforu společenského kolapsu a obnovy, naznačují, že ani morálka, ani infrastruktura nejsou pevně dané – obojí je třeba neustále revidovat, drátovat a provizorně záplatovat, aby zůstaly funkční.

Jakub Hájek (*1994) a František Hanousek (*1994) žijí a pracují v Praze a ve Vimperku. Oba získali magisterský titul na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezinárodně vystavovali na samostatných výstavách v C. Rockefeller Center for Contemporary Arts v Drážďanech (2020), v Holešovické Šachtě v Praze (2020) a ve Future Suburban Contemporary v Kodani (2022). Jejich práce byly rovněž zařazeny do mnoha skupinových projektů, mimo jiné v A.M. 180 v Praze (2019), ve Futuře v Praze (2020), v Bistro 21 v Lipsku, v prostoru Dálava v Praze (2021), na výstavě Divoká Šárka (is still alive) v Praze (2021), v prostoru Terén v Brně (2022), v Clueless Agency v Praze (2023), v galerii Acud v Berlíně (2024) v galerii Display v Praze (2024) a s kolektivem PGS. Autorsky se podíleli také na výstavních instalacích v MeetFactory v Praze (2023), v Galerii Klatovy/Klenová (2023) a v AQB v Budapešti (2024).

Autor textu: Ján Gajdušek