FOLKE KÖBBERLING & MARTIN KALTWASSER, MIKLÓS MÉCS, JAN JAROSLAV STEREC, CARBUSTERS + AUTO*MAT

Výstava spojuje umělce, aktivisty, eko designéry a aktivistické organizace. Koncept výstavy pracuje s dispozicemi MeetFactory, která je osamoceně stojícím objektem mezi vlakovými kolejemi a dálnicí. Zabývá se alternativami mobility, zdrojů a utopickými ideami.Folke Köbberling & Martin Kaltwasser, žijí a pracují v Berlíně
www.folkekoebberling.de

Od roku 1998 kladou ve svých aktivitách důraz na město ve smyslu experimentálního prostoru. Pracují s tématy spjatými s veřejnou sférou, možnostmi sledování lidí, ilegalitou a samoorganizací. Do dnešní doby již realizovali v městských prostorách instalace, výstavy a intervence, jimiž zpochybňují městský život v kontextu privatizace a ekonomizace, transformují ho pomocí praktických ukázek dočasného použití a neformálních metod a poukazují na možnosti jeho oživení a znovu uchopení.

Odkazují na „město jako zdroj“ ve smyslu uvědomění si hodnoty podnětů, komunikace, konfliktů, momentů překvapení a svobodného využívání veřejných městských prostor. To samozřejmě znamená zanechávat tu něco pro ostatní. Uvědomění si města jakožto zdroje a využití veřejného prostoru tímto způsobem je terčem výsměchu ze strany zastánců a nohsledů neoliberálního a zprivatizovaného podnikatelského prostředí města a fanatické zastánce pořádku. Všichni ti se všemi dostupnými prostředky snaží z měst vymazat kreativní prostor, otevřené charitní sklady, stínovou ekonomiku a její viditelně existující strukturu.

Jan Jaroslav Sterec (CZ)
Rozhodl jsem se napsat text o svém otci, ne abych popsal art brutového umělce, zneuznaného společností, ale činnost podnikatele, který byl průkopníkem iracionálního podnikání. Instalace, performance, architektonické a environmentální vize u Jana Jaroslava Sterce získávaly podobu komerčních služeb a produktů.

Bez podpory státních institucí, vytržen z kulturního kontextu Sterec působí jako nezávislý tvůrce, někdy velmi rozsáhlých projektů. Ovlivněn rakouským umělcem Hundertwasserem, pracujícím na pomezí architektury, ekologie a umění založil Sterec v porevoluční euforii z podnikání firmu s názvem Stowasser s.r.o.Bez architektonického, uměleckého či přírodovědného vzdělání navrhoval a realizoval, pod označením eko designer, „zahradní domky“, zelené střechy, rostlinné čistírny, zahradní biotopy, kompostovací záchody a mnohé další. Pojem eko architektura ve Stercově pojetí volně splývá s recyklovanou architekturou.

Při dnešní nadprodukci odpadů, je to logický závěr, často však neslučitelný s představou investorů toužících po eko image provoněnou dřevem a zemí. Využití náhradních stavebních materiálů nebylo u otce motivované pouze snahou ušetřit na nákladech (jak se často zdálo), ale hlavně radostí z experimentování a důslednosti v naplňování ideových východisek. Sterec izoloval nádrže a střechy vyřazenými reklamními bannery, místo zeminy pro zelené střechy používal odpadní popílek míchaný s drceným polystyrénem. Na několika soukromých zahradách vznikly zahradní domky podobající se směsici afrických obydlí a staveb ze science-fiction filmů. Jako materiál pro jejich stavbu sloužilo vše od sušeného orobince k doslouživšími mrazícím boxům.

Otcovy pohledávky zůstaly pro názorové střety se zákazníky často nezaplacené a firma byla po celou dobu své desetileté existence na hranici krachu. Díky své přesvědčivosti však Sterec získával stále nové zakázky například tak, že guerrilově pronikl na večírek TOP100, nejúspěšnějších českých firem. Kde stejně jako zvaní hosté řečnil o své firmě, perspektivách eko architektury a samozřejmě rozdával své vizitky.

Zatímco Stercův vzor umělec Hundetwasser, signatář manifestu proti racionalizmu v architektuře realizoval lukrativní kýčové a v důsledku nijak zvláštní architektonické projekty v Rakousku, Německu a USA, Stercova firma Stowasser s.r.o nabízí domky připomínající iglú z pytlů na brambory plněných keramzitem nebo rostlinnou čistírnu odpadních vod ve tvaru tee-pee. Na střeše Paláce Lucerna rozvíjí Sterec projekt stanového campu – tábořiště v centru Prahy. Firma Chemapol, spolumajitel střechy však Sterci posílala výhružné dopisy, ne proto, že by byla proti samotnému projektu, ale protože nechápala, že nejde jen o provokaci proti ní. Zdá se, že dnes je společností a institucemi provokace akceptována jako jedna z funkcí umělce, snaha šokovat je řemeslem. Přitakání instituci však jakýkoli exces pohltí a zevnitř rozmělní.

Účastnil jsem se několika otcových jednání s investory a nemohl jsem se ubránit jisté závisti – kolik rozruchu, emocí a zmatení oproti mým uměleckým projektům vyvolala každá malá změna, každý otcův experiment během realizace zakázek, každý „bonus“, který vznikl bez vědomí investorů na jejich pozemku.

Firma Stowasser se stala autentičtější a svobodnější než umělec, jímž se inspirovala. Pozice firmy, od které se očekává, že její hlavní náplní, je generovat zisk, byla nejlepší základnou pro nabourávání racionálních maloburžoazních světonázorů porevolučních zbohatlíků. Neporovnatelně účinnější než salónní, legalizovaný aktivizmus některých umělců. 2005 firma zaniká.“ Pavel Sterec