MIRIAM VISACZKI A CLAIRE WAFFEL

Instalace Miriam Visaczki a Claire Waffel se zabývá rodinnou historií a jejími příběhy. Co přesně může být označováno jako místo původu rodiny a má toto místo i po několika generacích stále ještě nějaký význam?

Během zkoumání německé a židovské historie městečka Poběžovice nedaleko německé hranice v západních Čechách se zaměření jejich průzkumu pozměnilo.

V Poběžovicích byla po staletí silná židovská komunita. V 17.století se v tomto městě koupal v „mikve“ slavný rabín Baal Shem Tov z Galicie a Poběžovice pak byly po mnoho let poutním místem chasidských Židů. V roce 1939 se Poběžovice staly součástí takzvaných Sudet a byly připojeny k Německu. Židovská populace musela uprchnout, v opačném případě byli likvidováni v koncentračních táborech. V 90.letech 20.století byla rituální lázeň znovuobjevena rabínem z New Yorku, načež do Poběžovic začali za koupelí v mikve opět putovat chasidští Židé z USA, Kanady, Belgie a dalších zemí.

Miriam Visaczki a Claire Waffel vybraly a zdokumentovaly následujících osm míst, které tvoří součást průzkumu jejich vlastních rodinných historií: Meclov, Tanvald, Svitávka a Praha v České republice, Valbert a Waldmünchen v Německu, Kolomyja na Ukrajině a Londýn ve Velké Británii. Ve spolupráci s různými rodinnými příslušníky vytvořily příběh, který spojuje Poběžovice s těmito městy.

Umělkyně prezentují práce Vernera V. Visaczkiho – otce Miriam Visaczki, který se narodil v r.1944 ve Strakonicích a pracoval celý život jako architekt. Od roku 2001, kdy odešel do důchodu, vytváří čtvercové grafiky, které nazývá „Metópy“ – po vzoru čtvercových desek umístěných nad sloupy v řeckých chrámech. Na těchto Metópách ukládá do mřížky 7×7 čtverců záznamy o setkáních, narozeninách, celkovém počtu dní jeho života. Pro tuto výstavu z jeho sbírky grafik vytvořili příběh rozdělený do kapitol podle daných devíti míst.