KT / Galerie / Jan Kostohryz, Alice Nikitinová, Hana Puchová: Mám se zout?

Domov není jen obývaným či sdíleným prostorem, rozděleným a ohraničeným stěnami. Je také sítí nepsaných pravidel, která rozdělují svět na to, co je „uvnitř“ a „vně“. Práh je tu víc než architektonický detail, funguje jako liminální zóna, v níž překračujeme hranici mezi veřejným a soukromým. Z návštěvníka se zde stává dočasný účastník intimního řádu. Věta „Mám se zout?“ je v tomto smyslu drobný, avšak podstatný mikro-rituál – performativní gesto, jímž přiznáváme existenci pravidla, o nějž se můžeme opřít právě tím, že se mu podrobujeme. Jedná se o projevení citlivosti k vnitřnímu uspořádání věcí, hodnot a rytmů, která dává hostiteli možnost stanovit míru sdílení a hostu umožňuje vstoupit, aniž by porušil křehkou hierarchii blízkosti.

Výstava Mám se zout? skrze díla Jana Kostohryze, Alice Nikitinové a Hany Puchové zkoumá domov jako proměnlivou scénu, kde inventář všedních předmětů a prostorová dispozice vytvářejí důvěrně známé pole všedních situací. Ty proměňují tvrdé industriální prostory Galerie MeetFactory v imaginární bytovou jednotku, do níž nevstupujeme klíčem, ale pohledem. Každé dílo zde plní dvojí roli – utváří věcnou, materiální strukturu bytu a zároveň jeho „lidskou“ vrstvu, v níž se odehrávají vztahové situace známé každému z nás. Obrazy zde fungují jako průzory do osobních vzpomínek, ať už je to sdílení kuchyňského stolu, prázdninové ticho či chaos při stěhování, společně vytváří choreografii věcí, udržující jejich vzájemný odstup i propojení všedním užíváním. Jako pozorovatelé zde překračujeme práh, který je současně skutečný i imaginární – přijímáme totiž pravidla vytvořená nejen souvislostmi mezi vystavenými uměleckými díly, ale zejména pravidla hostitelů-umělců, kteří nás pomalu a s pomocí flashbackových útržků pohledů a scén vpouštějí do skutečných domovů a pečlivě dávkují naši voyeurskou zvědavost. Jsme v roli diváků, ale současně také na návštěvě, což před náš pohled staví jemné bariéry, které připomínají, že intimita je vždy podmíněné sdílení. Každý krok v tomto pomyslném bytě je proto mikro-etiketou pohledu, navracejícího nás ke stejným zážitkům a situacím, které se však s velkou pravděpodobností odehrávaly bez onoho cizího „gaze“. Lapidární otázka „Mám se zout?“ tak zůstává přítomná od prvního do posledního obrazu, jako malý rituál respektu i zvědavosti, který nás provádí prostorem od předsíně až po obývák.

Jan Kostohryz (*1993) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliérech malby, figurálního sochařství a grafiky. Ve figurativních olejomalbách a sádrových reliéfech rozvíjí civilní poetiku všedních interiérů a banálních momentů ze života mileniálů – od pohledů do proměňujících se situací v interiérech bytů po prázdninové lenošení, do nichž téměř neznatelně vnáší rušivý prvek hmyzu coby banální, ale přesto existenciálně nabitou mikrohrozbu. Pracuje s napětím mezi intimitou osobního prostoru a jeho narušením a techniku malby střídá se sochařským reliéfem s prvky klasického kánonu. Za svou diplomovou práci obdržel Kunstpreis der Leinemann-Stiftung (2018) a roku 2021 se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jan Kostohryz působí na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent v ateliéru Malba I pod vedením Roberta Šalandy.

Alice Nikitinová (*1979) je malířka česko-ukrajinského původu, která po studiu střední umělecké školy v Kyjevě absolvovala ateliér malby pod vedením Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě jako přesná pozorovatelka zobrazuje poetiku banálních předmětů a situací, které se téměř výhradně odehrávají v interiéru jejího bytu. Tato zátiší, kterým nechybí osobitý humor komponuje do barevně střídmých ploch a vedle malby příležitostně pracuje s prostorovou instalací či ilustrací. V roce 2010 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého a v současnosti je společně s Matějem Smetanou vedoucí ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze.

Hana Puchová (*1966) je malířka a příležitostná ilustrátorka výrazně spjatá s ostravskou uměleckou scénou a skupinou „Přirození“. Absolvovala Ateliér ilustrace a grafiky Jiřího Šalamouna na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1991–1997), po studiích se vrátila do rodného města, kde od roku 1997 vyučuje výtvarnou výchovu a pravidelně vystavuje. Její portréty přátel a zátiší z bytových interiérů v pomalém, vrstevnatém rukopisu vytvářejí osobní i humornou historii každodenních rituálů péče, paměti a intimity. Hana Puchová společně s teoretikem Jiřím Ptáčkem povedou ateliér Malba I na Fakultě umění Ostravské univerzity.