KT / Galerie / Nik Timková: you want this place to be everything

Sólová výstava Nik Timkové v Galerii Kostka nás uvádí do soudržně vystavěné scénografické situace, v níž se čtení a snění překrývá s bdělou percepcí společenských významů. Architektura instalace záměrně rozostřuje hranici mezi interiérem a exteriérem a vytváří magicko-relaxační prostředí, jehož těžištěm je rozměrný koberec s digitální koláží – centrální dílo, které plochu imaginárního interiéru převádí v divotvornou čítárnu s domáckým feelingem, jež spolu s jednoduchým mobiliářem zve k pohroužení se do autorkou připravených básnických textů. Haptická dimenze instalace zde nese význam – textilní objekty neslouží jen oku, ale i kůži a svalové paměti. Jejich švy, vlákna a hmota se stávají čitelnými a dotyk v nich významy přepisuje, potvrzuje i zpochybňuje.

Nik Timková dlouhodobě rozvíjí dekonstrukci oděvu směrem k textilní architektuře a designu v nadživotním měřítku, propojuje materiální tělesnost textilu se sochařskou a scénickou funkcí, digitální koláž mísí s popkulturní, new-gothic, esoterickou či manga ikonografií a opírá se o DIY a postinternetové strategie apropriace. Výraznou roli zde má materiál odpadní džínoviny, s nímž autorka dlouhodobě pracuje. Ten v sobě nese paměť původně pracovně-proletářského textilu, který Timková využívá jako sochařský materiál – hrubě záplatované objekty, podkladové plochy obrazů, readymade monumentálních chlapáckých džínů ve stylu Y2K či povrch obřích textilních rukou – vedou ironickou, podvratnou linku vůči návykům našeho vidění i fetišům designu. Džínová trojice koček inspirovaná autorčinými domácími zvířaty, je zde však zbavena zdánlivé roztomilosti a pověřená funkcí liminálních strážců předčítaných rituálů. Stěny pak zdobí série paličkovaných obrazů na džínovém podkladu. Tato stará technika ručního prolínání nití opouští tradiční geometrické vzory a míří k současné ikonografii – od truchlivého „emo face“ nultých let, hrajících si koček či středověce morbidního talířku se zraky sv. Lucie, až po DIY vytvořenou paličkovací herduli, tentokrát sloužící jako podklad pro vypaličkovaný popkulturní tag „True Love“. 

Výstava you want this place to be everything tak skrze dlouhodobě budované vrstvy autorčiných děl a inspiračních zdrojů dohromady spřádá mnohovýznamovou koláž v podobě pohodlné magické věštírny, která se podle našich přání může transformovat v bezpočet svých variant. Instalace bude během trvání výstavy doplněna čtenářsko-performativními setkáními kolektivu Björnsonova, s nímž autorka sdílí feministické a ekofeministické zaměření i rituální práci s textem a tělem.

Nik Timková (*1986, Košice) je slovenská multimediální umělkyně žijící v Praze. Plynule propojuje oblast nových médií, instalací, sochařských postupů a práce s textilem. Vystudovala Fakultu umění Technické univerzity v Košicích, magisterské studium na Central Saint Martins v Londýně, v postgraduálním programu pokračovala na Royal Institute of Art ve Stockholmu a v současnosti dokončuje doktorát na Akademii výtvarných umění v Praze. 

Timková se již od svých raných projektů zabývá tematikou dekonstrukce oděvu v umění – zkoumá nové přístupy propojení práce s textilem v galerijním prostoru, např. prostřednictvím nadživotních textilních objektů. Pracuje také s digitálními kolážemi, v nichž mísí symboliku popkulturní, upírské, či gothic estetiky. Obecně ve své práci často uplatňuje DIY postupy, čerpá z webových platforem (v minulosti např. Tumblr), postinternetové či subkulturní estetiky. Její umělecké výstupy často vznikají se zapojením dalšího autorstva (někdy ve dvojici se Zuzanou Žabkovou, jindy se sourozenci Hoškovými či v rámci kolektivu Björnsonova) a nabývají charakteru kolektivních performativních intervencí.

S již zmíněným uskupením Björnsonova pak od roku 2015 spolupracuje na poli feministických a ekofeministických témat. Jeho dalšími členkami jsou umělkyně a teoretičky Zuzana Žabková, Lucie Svoboda Mičíková, Lucia Kvočáková, Tamara Antonijević a Tanja Šljivar. Tento ne-kolektiv, jenž se stal součástí laureátstva Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2021 a v roce 2024 součástí třetího Bienále ve věci umění, staví svůj performativní přístup na rituálním čtení textů, tělesnosti a čarodějnické symbolice, čímž vyjadřuje feministický a sociálně kritický postoj mimo tradiční institucionální rámce. 

V roce 2017 byla Nik Timková součástí kolektivně oceněné skupiny finalistů a finalistek Ceny Oskára Čepana. Její instalace, textilní objekty, digitální koláže či performance fungují jako magický prostor, který je však otevřený pro společnou imaginaci, hru s identitami, humor i protest. Souvztažnost těla, objektu a rituálu tak patří mezi klíčové rysy její tvorby.