Kudy k nám
MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5
GPS souřadnice:
50.053653
14.408441
Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu
KT / neupřímná příroda
KT / Galerie Kostka / disingenuous nature
Umělkyně: Michalina Bigaj (PL)
Kurátorka: Agnieszka Jankowska-Marzec
Výstava trvá: 24. 11. – 7. 1. 2018
Vernisáž: 24. 11. 2017
Může snad příroda klamat, skrývat pravdu jako člověk, tajit své pravé záměry a cíle? Antropomorfismus přírody a jejich projevů, jak naznačuje umělkyně v samotném názvu své výstavy, slouží několika účelům. Na jedné straně vyjadřuje stanovisko autorky v debatě o posthumanismu, intelektuálním trendu, který zpochybňuje výjimečné postavení lidstva ve světě, a na bázi rovnoprávnějšího partnerství postuluje přeformulování vztahu člověka k ne-lidským formám biologického života. Na druhé straně umělkyně vyzývá diváky, aby se zamysleli nad klíčovým protikladem mezi přírodou a kulturou v rámci západní kultury. Michalina Bigaj se zajímá o „modely“ interakce člověka s přírodou a uměním, nicméně spíše než na protiklady se zaměřuje na analogie. Ty hledá na dvou výjimečných místech: v zahradě a v galerii, které pojímá jako symboly lidské zkušenosti s přírodou a kulturou. Z etymologického pohledu v polštině slovo „zahrada“ („ogród“ čili „ohraničené místo“, což evokuje oplocení a omezení) klade důraz na umělou (často architektonicky vytvořenou) povahu takového místa. I když každé historické období přineslo změny v koncepci zahradní architektury, myšlenka, že zahrady ztělesňují přírodu domestikovanou člověkem, zůstává neměnná. Kontemplace těchto prostor podléhá pravidlům, jak je stanoví lidská mysl. Římské zahrady usazené v prostoru peristylu – středověké klášterní zahrady, barokní francouzské zahrady se symetrickým rozvržením, anglické krajinné zahrady a konečně zahrady botanické –, ty všechny kombinují různé funkce a naplňují lidské estetické i utilitární potřeby. Neměli bychom však zapomínat, že zahradu lze číst také jako kulturní text, protože, jak poznamenává Bożena Tokarz, „jako metafora (slovní/řečová figura), která se manifestuje v dlouhých a složitých dějinách topos, je zahrada rovněž myšlenkovou/významovou figurou (…), která představuje řád a despotickou vůli, dvorní život, jeviště divadla života, uvěznění, iluzi a – přes to všechno – také lidský kontakt s přírodou.“ Tento kontakt člověka s přírodou, oslavovaný v umělých prostorech, zvýrazňuje iluzorní (třebaže často nerozpoznanou) povahu domnělé kontroly člověka nad nezkrocenými silami přírody. Vypadá to, že galerijní prostor, podobným způsobem jako prostor zahrady, je též ovládán estetikou umělého výtvoru. Brian O’Doherty tvrdí, že „vnější svět nesmí vstoupit, a tak jsou okna obvykle zapečetěná. Stěny jsou natřeny na bílo. Strop se stává zdrojem světla. Dřevěná podlaha je naleštěná, takže si můžete docela odtažitě ťapat kolem, nebo pokrytá kobercem, takže můžete tiše našlapovat a s očima na stěnách nechat nohy odpočívat. Umění je svobodné a, jak se říkávalo, ‚žije svým vlastním životem.‘“ A byť byly tyto nedokonalé modely kontaktu s přírodou a uměním v posledních padesáti letech vytrvale zpochybňovány, přesto jeví překvapivě longue durée. Michalina Bigaj se nesnaží je zpochybňovat; s ironickým odstupem žádá, abychom přehodnotili funkčnost těchto modelů a položili si následující otázky: jsou to stále ještě prostory estetického zážitku? Kultivované prostředky účasti na kolektivních rituálech? Nebo možná jen náhražka autentických emocí? V umělecké reflexi Michaliny Bigaj zaujímá zkoumání pnutí mezi umělým a přírodním přední místo. Quasi-pergola, imitující živý organismus v protikladu ke své materialitě, série inscenovaných fotografií umělých květin nebo jeden z objektů, který se podobá mechem obrostlým kamenům – to vše jsou zřetelné znaky hledání skutečné přírody v našem okolí, čemuž se polská umělkyně vytrvale věnuje. Budou pražské dlažební kostky v galerii přemoženy „přírodou“? Uvidíme…
Agnieszka Jankowska-Marzec
Otevřeno denně od 13 do 20 hodin a dle večerního programu. Vstupné volné.
Kontakty:
Libor Galia → PR manažer → +420 732 566 667 → libor.galia@meetfactory.cz
Zuzana Kolouchová → PR specialistka → zuzana.kolouchova@meetfactory.cz
MeetFactory je v roce 2017 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 10.000.000 Kč.
Umělkyně: Michalina Bigaj (PL)
Kurátorka: Agnieszka Jankowska-Marzec
Výstava trvá: 24. 11. – 7. 1. 2018
Vernisáž: 24. 11. 2017
Může snad příroda klamat, skrývat pravdu jako člověk, tajit své pravé záměry a cíle? Antropomorfismus přírody a jejich projevů, jak naznačuje umělkyně v samotném názvu své výstavy, slouží několika účelům. Na jedné straně vyjadřuje stanovisko autorky v debatě o posthumanismu, intelektuálním trendu, který zpochybňuje výjimečné postavení lidstva ve světě, a na bázi rovnoprávnějšího partnerství postuluje přeformulování vztahu člověka k ne-lidským formám biologického života. Na druhé straně umělkyně vyzývá diváky, aby se zamysleli nad klíčovým protikladem mezi přírodou a kulturou v rámci západní kultury. Michalina Bigaj se zajímá o „modely“ interakce člověka s přírodou a uměním, nicméně spíše než na protiklady se zaměřuje na analogie. Ty hledá na dvou výjimečných místech: v zahradě a v galerii, které pojímá jako symboly lidské zkušenosti s přírodou a kulturou. Z etymologického pohledu v polštině slovo „zahrada“ („ogród“ čili „ohraničené místo“, což evokuje oplocení a omezení) klade důraz na umělou (často architektonicky vytvořenou) povahu takového místa. I když každé historické období přineslo změny v koncepci zahradní architektury, myšlenka, že zahrady ztělesňují přírodu domestikovanou člověkem, zůstává neměnná. Kontemplace těchto prostor podléhá pravidlům, jak je stanoví lidská mysl. Římské zahrady usazené v prostoru peristylu – středověké klášterní zahrady, barokní francouzské zahrady se symetrickým rozvržením, anglické krajinné zahrady a konečně zahrady botanické –, ty všechny kombinují různé funkce a naplňují lidské estetické i utilitární potřeby. Neměli bychom však zapomínat, že zahradu lze číst také jako kulturní text, protože, jak poznamenává Bożena Tokarz, „jako metafora (slovní/řečová figura), která se manifestuje v dlouhých a složitých dějinách topos, je zahrada rovněž myšlenkovou/významovou figurou (…), která představuje řád a despotickou vůli, dvorní život, jeviště divadla života, uvěznění, iluzi a – přes to všechno – také lidský kontakt s přírodou.“ Tento kontakt člověka s přírodou, oslavovaný v umělých prostorech, zvýrazňuje iluzorní (třebaže často nerozpoznanou) povahu domnělé kontroly člověka nad nezkrocenými silami přírody. Vypadá to, že galerijní prostor, podobným způsobem jako prostor zahrady, je též ovládán estetikou umělého výtvoru. Brian O’Doherty tvrdí, že „vnější svět nesmí vstoupit, a tak jsou okna obvykle zapečetěná. Stěny jsou natřeny na bílo. Strop se stává zdrojem světla. Dřevěná podlaha je naleštěná, takže si můžete docela odtažitě ťapat kolem, nebo pokrytá kobercem, takže můžete tiše našlapovat a s očima na stěnách nechat nohy odpočívat. Umění je svobodné a, jak se říkávalo, ‚žije svým vlastním životem.‘“ A byť byly tyto nedokonalé modely kontaktu s přírodou a uměním v posledních padesáti letech vytrvale zpochybňovány, přesto jeví překvapivě longue durée. Michalina Bigaj se nesnaží je zpochybňovat; s ironickým odstupem žádá, abychom přehodnotili funkčnost těchto modelů a položili si následující otázky: jsou to stále ještě prostory estetického zážitku? Kultivované prostředky účasti na kolektivních rituálech? Nebo možná jen náhražka autentických emocí? V umělecké reflexi Michaliny Bigaj zaujímá zkoumání pnutí mezi umělým a přírodním přední místo. Quasi-pergola, imitující živý organismus v protikladu ke své materialitě, série inscenovaných fotografií umělých květin nebo jeden z objektů, který se podobá mechem obrostlým kamenům – to vše jsou zřetelné znaky hledání skutečné přírody v našem okolí, čemuž se polská umělkyně vytrvale věnuje. Budou pražské dlažební kostky v galerii přemoženy „přírodou“? Uvidíme…
Agnieszka Jankowska-Marzec
Otevřeno denně od 13 do 20 hodin a dle večerního programu. Vstupné volné.
Kontakty:
Libor Galia → PR manažer → +420 732 566 667 → libor.galia@meetfactory.cz
Zuzana Kolouchová → PR specialistka → zuzana.kolouchova@meetfactory.cz
MeetFactory je v roce 2017 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 10.000.000 Kč.
© MeetFactory o.p.s.
MeetFactory je v roce 2024 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 12.000.000 Kč.
Web MeetFactory podléhá licenci Creative Commons