TZ / Divadlo / Édouard Levé: Dílo. Autoportrét. Sebevražda.

Hravost i úzkost Édouarda Levého poprvé v Divadle MeetFactory

Ve středu 2. října se v MeetFactory odehraje premiéra inscenace ohledávající tvorbu francouzského spisovatele, fotografa a malíře Édouarda Levého (1965-2007). Její název v sobě zahrnuje tři ze čtyř jeho literárních próz Díla. Autoportrét. Sebevražda. Nahlédnutí do způsobů myšlení výjimečného spisovatele, který si deset dní po odevzdání rukopisu Sebevražda sám vzal život, připravil tým režisérky Viktorie Vášové. 

Originální a strhující inscenace plná vzájemně propletených, nepředvídatelných událostí, při nichž se nečekaným způsobem protínají osudy postav.
Levého prostý, sugestivně přesný, zároveň podvratný, provokativní i radikální literární styl nabízí otázky přiléhavě divadelní a scénicky inspirativní.

98 –  Před kamerou stojí osamocená postava a vypráví „nevypravovatelnou” historku, kterou nakonec dopoví, ovšem s takovými obtížemi, že zůstává nepochopitelná.
– Édouard Levé: Díla

Knihu Díla (2002) vystihuje její úvodní věta, která je zároveň prvním z 533 popisů nápadů na projekty: 1 - Kniha popisuje díla, která autor vymyslel, ale nezrealizoval. Drtivá většina nápadů z této knihy se nikdy nedostala dál než ke svým popisům, pár z nich můžeme sledovat v Levého fotografických projektech.
Jediný 112 stran dlouhý odstavec, sestávající z nepřetržitého sledu krátkých deklarativních vět, sděleních o autorovi, tvoří knihu Autoportrét (2005). Těsně k sobě tak přiléhají nesourodá vyjádření o jeho tělesnosti s krátkými historkami, banalitami či se sebezpytným přemítáním. „Raději se dívám doleva. Mám rád vůni posečeného sena z džínů Levi’s 501 brut. Věřím, že existuje život po životě, ale ne smrt po smrti. Dálnice mě nebaví, není kolem ní život. Mám rád nudu vody. Raději začínám než končím.“
Deset dní poté, co vyšla jeho kniha Sebevražda (2008), si Édouard Levé sám vzal život. Román má podobu memoárů, v nichž stínový vypravěč vypráví v drásavé próze příběh přítele, který se před dvaceti lety zabil. Děsivé na románu je, že když končí, není už o zániku jednoho člověka, není už o pokusu jeho přítele se s ním vyrovnat; jeho „já“ a jeho „ty“ najednou chápou nás. 

„Celkovou emoci z četby vystihuje jakási tlumená hysterie - nejasný pocit tísně z neúprosného hromadění nápadů; ačkoliv je tato kniha občas vtipná nebo provokativní, přetrvává pocit podráždění. Levého vytrvalost a oddanost věci, kterou dělá, ve čtenáři probouzí pocit podivného zmatení. Pokud máte čas (a odvahu), je pravděpodobné, že Levého přečtete na jeden zátah.”
– Mark O’Connell, spisovatel

Vzniká umělecké dílo svou fyzickou realizací, nebo již ve chvíli, kdy je mentálně počato? Jak umělecká samota, v níž se člověk, pohlcený svým myšlením nachází, kontrastuje s prací divadelní, která je ze své podstaty zapojena na kolektivnosti a spolupráci?

„Zabývat se Levém bylo pro nás po dobu příprav i zkoušení mimořádným zážitkem,” říká dramaturg Matěj Samec. „Samotná četba jeho knih je uhrančivá i dráždivá, za každým nápadem v Dílech, pod každou větou v Autoportrétu lze vidět velké množství souvislostí, odkazů, situací, obrazů, nových myšlenek i dalších slov.” Během procesu zkoušení tvůrce překvapilo, jakou na první pohled možná nečekanou lehkost v sobě Levého texty mají, a jak lze skrz jejich humor hledat a nalézat jednotný divadelní jazyk. „Pokud se inscenace povede, věřím, že by z ní toto všechno mohlo intenzivně dýchat, veškerá úzkost, kterou v knihách lze cítit a číst, by se, ohledána, mohla vyjevit ve vší své hravosti, vtipu, radosti a eleganci,” dodává Matěj Samec. 

Pro režisérku Viktorii Vášovou je tato inscenace po adaptaci Barnesova Hukotu času druhou spoluprací s Divadlem MeetFactory. Tentokrát se k ní přidala scénografka Zuzana Sceranková, se kterou působí v rámci divadelní skupiny 8 lidí (projekty We Love Shooting, Prodloužená a další). Hudbu složil Džian Baban, který mj. komponuje a připravuje zvuk pro hraný a dokumentární film, televizi a rozhlas (např. Mizení). Hlasy a postavami tlumočícími Levého myšlenky budou herci Milada Vyhnálková, Jiří Svoboda, Štěpán Lustyk, Mikuláš Čížek. Premiéra proběhne 2. října 2024 v Divadle MeetFactory.
 

„Nehledám novost, hledám přesnost.”
– Édouard Levé: Autoportrét 

Édouard Levé (1965-2007)
Vyrůstal na bohatém pařížském předměstí, vystudoval obchodní školu, v roce 1991 se začal věnovat umělecké tvorbě -  začínal s abstraktními plátny (která ale po návratu z Indie všechna spálil), brzy se ale prosadil jako konceptuální fotograf. V rámci svého prvního projektu Homonyma (1996/1999) např. vyhledával v telefonním seznamu lidi, kteří se jmenovali stejně jako osobnosti, které obdivoval (Yves Klein, André Breton, Georges Bataille), a následně je požádal o fotografování. Už zde se ukazují Levého klíčová témata: pojem dvojníka, „fikce identity”, fascinace obecnými kódy reprezentace. Současně začal Levé i psát, inspirací mu bylo např. dílo Georges Pereca. Během několika krátkých let dokončil dvanáct velkých fotografických sérií (např. Amérique, kdy cestoval po USA a fotil tam města pojmenovaná po světových metropolích) a čtyři literární díla. 

Édouard Levé: Díla. Autoportrét. Sebevražda
 

překlad: Veronika Zemanová, Sára Vybíralová

scénář: Viktorie Vášová a kol.

režie: Viktorie Vášová

scéna a kostýmy: Zuzana Sceranková

hudba: Džian Baban

light design: Jiří Zewll

dramaturgie: Matěj Samec

produkce: Magda Juránková

stážistka: Stela Joudal

hrají: Milada Vyhnálková, Jiří Svoboda, Štěpán Lustyk, Mikuláš Čížek

fotografie: Andrea Černá

grafika: Martin Groch

premiéra: 2. 10. 2024 v Divadle MeetFactory