15 000 let stejnosti

Galerie MeetFactory
Kurátoři: Karina Kottová, Jaro Varga
Vernisáž: 21. 10. 2015, 19:30
Výstava trvá: 21. 10. – 29. 11. 2015     

Otázka je, jestli žijeme v civilizaci, nebo spíše v džungli. Z kohoutku teče teplá voda, ale realita je natolik spletitá, že není možné z jakéhokoli konkrétního místa pohlédnout na celek. Kdo vyleze na nejvyšší strom, vidí sice síť komunikací a vrstev pod sebou, ale zase je moc vysoko na to, aby je uchopil. Tápání po podstatě nebo „skutečné informaci“ mu mnohdy neusnadňují ani chytrá zařízení, z nichž nejméně jedno má v batohu a druhé v ruce. Všechno lze vyhledat, ale skoro všechno je zavádějící. Někdy také člověk lezoucí uprostřed civilizace na strom neví, co vlastně má hledat. A v televizi ten večer dávali zprávu o tom, že v nějakém malém městě na jihu Číny neznámý muž ukradl dvě bundy. O následcích jeho ukrutného činu média pomlčela. Můžeme si povšimnout, že pralesů v exotických destinacích ubývá, zatímco starý kontinent houstne. Šelmy si brání svá teritoria a nejzákeřnější bývají ty bytosti, které na první pohled působí docela mírumilovně. Mluví se o nutnosti zachování citlivého ekosystému, ale nezlobte se, prales za ta tisíciletí pohltil skutečně leccos a stále tady ještě je.   

Výstava Dana Perjovschého a Matěje Smetany je pomyslnou civilizační džunglí, kde se navzájem vymezuje a zároveň prolíná prostor „uvnitř“ a prostor „venku“, kde politický komentář nemá daleko k jeskynní malbě, kde prostupnost střídá jasně vymezená hranice, aby zase otevřela okno směrem k novým možnostem. Nálada je angažovaná i poetická, nadějná i skeptická. Humor je útočiště, ale nikoli samoúčel. Není třeba se ve všem vyznat, ale v každé džungli je dobré zkusit najít alespoň základní orientační body. Nebo to vzdát a spolehnout se na intuici. Na to, že pod všemi těmi nánosy jsme stále ještě lidské bytosti, kterým bývaly přisuzovány vlastnosti jako je cit, empatie nebo dokonce solidarita.   

Na první pohled připomíná dílo Dana Perjovschého obrovskou pokreslenou školní tabuli nebo smršť znaků vyrytých na školních lavicích, kde se často překrývaly různé matematické vzorce, taháky z dějepisu, vzkazy spolužákům nebo vulgární symboly. U Perjovschého představují znaky univerzální spleť symbolických znázornění - textovou a obrazovou džungli -  kompletně pokrývající stěny galerie a svou otevřenou formou nabízející divákovi nekonečné možnosti uspořádání světa a politických reálií. Autor „putuje z místa na místo", aby vždy znovu poskládal mozaiku světa, a to v jeho aktualizované podobě. Chce předstihnout čas, být rychlejší než masmédia, aby přinesl zprávy o světě v co nejkoncentrovanější podobě. Jeho dílo reaguje na geopolitický kontext, ve kterém vzniká, např. na řeckou nebo imigrační krizi, válku na Ukrajině nebo v Sýrii, a následně je recyklováno v nových  realizacích a v jiných geopolitikách. Tak se Perjovschému daří upozorňovat na problémy, které jsou pro daný kontext často vzdálené a druhořadé. Vše se nese v atmosféře subtilní ironie, poezie, plnosti nebo přeplněnosti.     

Zatímco u Perjovschého  je zaplňování stěn galerie doprovázeno množstvím spontánních rozhodnutí, jak nově aktualizovat svůj mnohaletý archív kreseb, představuje koncepce Matěje Smetany ucelenou sérii videí, objektů a fotografií, vytvořených v posledním období. Oba autory však jednoznačně spojuje způsob symbolického vyjádření a volné propojování zdánlivě nesouvisejících obrazů a vytváření nových, „nevyšlapaných“ kognitivních zákoutí. Matěj Smetana vstupuje do „džungle“ několika silnými motivy, jako létající had, vlající vlajko-pes, nebo hrneček zarůstající chlupy. Tyto archetypální obrazy vycházejí ze Smetanova zájmu  o fantastický svět, což je doprovázeno únikem z racionálních systémů (právě racionalita byla těžištěm jiných autorových prací). Smetana se pokouší 
o „montovanou“ přírodu a o digitální uchopení specifických biologických rytmů a biologické pravidelnosti. Inspiruje se teorií tajemného valu (Uncanny Valley), kterou vyvinul japonský robotik Masahiro Mori, a která určuje závislost polarity lidských emocí při vnímaní robotů na jejich míře podobnosti s člověkem. Pohled na létajícího hada by mohl být provázený podobnou emocionální odezvou jako pohled na dokonalého robota, těžko rozpoznatelného od člověka. Smetanova choreografie asociativních obrazů a objektů představuje jedinečný systém symbolů, který je umocněný konfrontací s dílem Dana Perjovschého i konceptuálně promyšlenou  architekturou výstavy.     

Výstava vznikla ve spolupráci s festivalem KomiksFEST! a Českým centrem Bukurešť. Na realizaci díla Matěje Smetany “Divadlo 1” spolupracovali:  Dominika Koššová, Erik Janeček, Matúš Gavorník, Fruzsina Eskulits a Emilia Vereshchagina.     

---   

Otevřeno denně od 13 do 20 hodin a dle večerního programu. Vstupné dobrovolné.     

Kontakty a více informací: 

Jaro Varga – kurátor
+420 775 655 295 
jaro.varga@meetfactory.cz   

Šárka Maroušková → PR Manager 
+420 723 706 249
sarka.marouskova@meetfactory.cz               

Fotografie: Tomáš Souček

Audio Guide

https://www.facebook.com/events/1507343122913651/