Judith Hermann: 675 malých korálků červených jako zlost

Žena má pocit, že se čas zpomaluje. Je to sice nepříjemné, ale zároveň to dává možnost pochopit, co má. Vzpomene si, jak vypadala její kamarádka, když před mnoha lety řekla „Slib, že si s ním nikdy nic nezačneš.” Jak coby patnáctiletá náhodou a tajně listovala v deníku své matky a jak ho rychle zaklapla, jako by se o něj spálila.

Ptáci těžce máchají křídly. Měsíc je olejnatě rozmazaný, světlo v domě na konci louky má tvar ostře ohraničeného čtverce.
Chtěla by sama sobě říct, že ten strach zase zmizí, jako skoro všechno.

V povídkách a románech Judith Hermann je zachyceno to, čeho si zpravidla nemusíme ani všimnout, přestože je tím náš život utvářen - detaily obyčejných věcí, prchavé okamžiky setkání s jinými lidmi, momenty bezděčných rozhodnutí k tomu, že v dané situaci zůstaneme pasivními.

„Číst v Lettiparku lze kdykoli a sahám po něm často ve chvílích, kdy potřebuju potvrzení o tom, že popsat byť ten nejobyčejnější detail, něco z toho, co naší pozornosti snadno a neustále uniká, může znamenat zakoušet krásu, kterou jsme obklopeni, hlubokou a smutnou, i to, že její prožitek lze sdílet s někým dalším, a hledat v ní tak ještě další tajemství, umocněná pohledem jiného člověka. Divadlo, jak mu rozumím, bylo právě k takovému druhu sdílení uzpůsobeno. Intimita, kterou v něm lze zažít, se může podobat četbě povídek Judith Hermann. Dokáže nasvítit nejniternější odrazy lidské psychiky skrz hnutí obličejových svalů, záchvěvy hlasů, nervozitu, váhání, dramata, která jsou s námi každý den v rámci našich vnitřních monolozích a která určují, jak se chováme, jak se máme." Matěj Samec, Divadelní noviny 
 

Text inscenace je koláží z autorčiny tvorby a její název odkazuje k vůbec první povídce ze sbírky Letní dům, později.

Judith Hermann: 675 malých korálků červených jako zlost
překlad: Petr Štědroň, Kateřina Hůlková
scéna a režie: Apolena Vanišová
scénář a dramaturgie: Matěj Samec
výtvarná spolupráce: Eliška Brtnická, Pavel Havrda, Johana Střížková
pohybová spolupráce: Eliška Brtnická
hudba a zvukový design: Stanislav Abrahám
světelný design: Pavel Havrda
kostýmy: Johana Střížková
hlasový a pohybový trénink: Jan Bárta
produkce: Magda Juránková
fotografie: Andrea Černá 

Hraje: Hedvika Řezáčová

copyright S. FISCHER Theater & Medien

Anglické titulky. 

Délka představení: 60 minut (bez přestávky)

Ohlasy: 

„Ovšem cosi snového a magického je vystavěno nejen vrstvením různorodých kusých pasáží textu, nýbrž i hrou se světlem. Rychlé námětové přesmyky v promluvách tvůrci odstiňují změnou světelných kuželů, prosvícením částí jeviště. Vizuální stránka tak koresponduje s hlavní hrdinkou, jejíž příběh nám zůstává pouze poodhalený. Hedvika Řezáčová propojuje ve svém projevu křehkost a stabilitu zároveň. S lehkostí se proměňuje v jemných odstínech do různých postav a vrací se zpět do ženy vypravěčky." 
Adéla Kalusová: Mozaika v bílém porcelánu a hřejivém svělte, která se může vpálit do paměti  – art.ceskatelevize.cz, 

„To podstatné, na co Vanišová klade v této inscenaci (ale i v předchozí, ještě exkluzivnější Bílé knize z roku 2021) důraz, je výtvarný jazyk a jeho symbolika. Scénografie – v tomto případě různě skládané a přesouvané bílé keramické sošky – jako by sama vypovídala o tématu, vše ostatní – včetně textu – je upozaděné. Má to svou magii a působivost, vytváří to až rituální posvátnost jevištního dění. Za tento výtvarný divadelní jazyk buďme MeetFactory vděčni, málokde jej u nás nalezneme." 
Vladimír Hulec: Přes koleje do divadla – Divadelní noviny 

 

Vstupné:
300 Kč 
200 Kč pro studenty a občany s trvalým pobytem na Praze 5 

Další informace. 

Rezervace vstupenek na rezervace.divadlo@meetfactory.cz.
Nedorazila vám vstupenka? Napište na sales@meetfactory.cz 

Podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.
 

tisková zpráva