MARIÁN GROLMUS / "ZVLÁŠTNÍ MÍSTA"

Kostka / Cube:§  Marian Grolmus Anotace výstavy: „Zvláštní místa” Termín: 17.9.2010 – 2.10.2010                   Autor je známý svými velkorozměrnými sochařskými realizacemi. Předměty denního užítí, části architektury, místa v které jsme vyrostli a žijeme, Marián Grolmus (SK) jemně upravuje a předkládá zpátky divákovi v galeriích a výstavních prostorách. Tím, že běžný – a všem známy objekt předělá a pozmění jeho funkci, poukazuje na jeho původní místo a užití, které jeho dnešní uživatelé, možná necitlivě, zapomněli nebo zdevastovali.                 Předchozí autorovi práce charakterizuje cit pro materiál, měřítko a krajinu. Ve svých textech dokládá, že mu  je téma proměny veřejného prostoru bytostně blízké. Je si vědom různých rolí, ktoré prostorový objekt na sebe nabalil v průběhu dějin – od prostředků reflektujícího tajemství a mýty (první vertikální vztyčované megality), až po sochu jako médium prostorového obrazu (realistické sochařství antiky až klasicizmu), či abstraktní plastiku a instalaci 20. století.                
                V akci „Tajch – 2003“, která je aktem „dočasného“ zdůraznění nenápadného tvaru, se autor ponořil několik metrů pod vodní hladinu jezu a na den zabalil na dně ležící kmen stromu do plastové fólie. Pro kolemjdoucí tak neinvazivně akcentoval tvar, který na moment proměnil nádherní přírodní scenérii v autonomní uměleckou události.                                
                Autor je pozorný, vůči deformacím, které jsou vlastní specifickému post-socialistickému prostředí. Necitlivost vůči estetickým hodnotám předchozích generací vede k devastaci veřejného prostoru. Ve své práci si dlouhodobě všímá jaké děje se odehrávají vně naších domovů. Eroze městské krajiny, stárnutí materiálů a stylů, střet vhodných urbanistických rozhodnutí versus povrchní a nepřemyšlené počiny tvůrců životního prostředí.Města a krajina jsou konzumována zástavbou, která je častokrát motivována okamžitým ekonomickým efektem. Grolmus komentuje pomíjivou komercionalizaci krajiny ve fiktivním developerském projektu (Dunajská Bunker Pláž / Danube Bunker Beach 2008), ve které zabydluje neobývatelné pozůstatky vojenského opevnění Bratislavy. Tá se, i díky drastické socialistické urbanizaci, potýká s nedostatkem obytné plochy a tím pádem i neúměrným nárůstem cen pozemků v této středně velké středoevropské metropoli (ve srovnání jsou sousední Vídeň nebo Praha pro bydlení dokonce levnější).                                                                                                                                                                                                                                                                 The Public Light, material: concrete, asphalty, steel, plastic, sheet steel; size: 6m x 1,3m x 1,2m; 2004                     Ikonickou realizací Mariána Grolmuse (finalista souteže pro mladé umělce ESSEL AWARD 2005) je jeho objekt „Veřejné osvětlení“ 2004 – blízký například estetice českého Krištofa Kintery, ve kterém autor vytvořil funkční repliku pouliční lampy v měřítku 1:1. Svítící objekt je instalován do interieru a a nepotřebný – přestárlý vzhled lampy je podtřžen masou vytrženého betnou u základny objektu. Ta tvoří podstavec, který drží tvar objektu, víceméně ve stabilní poloze.    
                    Obdobně velkorysá je i autorova předposlední realizace vystavená na Karlínskem Bienále 2007 „The Ost Block“, kde se jedná o betonový panel autentických rozměrů ovšem s ocelovou armaturou, ktorá popírá logiku tohoto stavebního kamene naší blízké minulosti. Grolmus vytváří monument – zhmotněný paradox stavebnímu prvku, ktorý tvořil totální kulisu všech našich měst a vesnic a tím pádem i našich zážitkú a vzpomínek.                 Autorův pohled na pomíjející formy a situace není nostalgický, ale je spíš motivován zájmem o přehlížené příčiny našeho dnešního chování. Grolmus opakovaně zmiňuje názor, že podle něj soudobá slovenská (snad i česká) společnost horečnate zaplňuje prázdné místá a své historie překotně převzatými a někdy i přežitými názory (viz. památník Svatopluka na Bratislavském hrade z dílny bolševického štukatéra Jána Kulicha). Tím, že jsme byli „naštěstí“ přinuceni vzdát se nefunkčního spoločenského systému, chybějí v našem prostředí tradiční místa, na které bychom mohli naše vize promítat.  Veřejný prostor je podřízen funkčnosti a mezery jsou spíš než hrou a tajemstvím, zaplácány betonem a barvně potisklým igelitem.                 Grolmusovy objekty se z této naší postsocialistické deformace nevysmívají, ale spíše trefně popisují přehlížené příčiny naších poklesků.                 Pro Galerii Kostka Marián Grolmus připravuje nový kinetický objekt, který bude tentokrát vycházet z běžně používaného průmyslového objektu. Vtipná změna chování předmětu přiměje diváky zažít známy prázdný prostor galerie úplně jinak.   Kurátor Dušan Zahoranský