LENKA VÍTKOVÁ / "AŤ JE TO COKOLIV, MÁ TO SVÉ POŽADAVKY"

9.6.2011 - 26.6.2011 GALERIE KOSTKA MEETFACTORY "AŤ JE TO COKOLIV, MÁ TO SVÉ POŽADAVKY" Vystavující: Lenka Vítková Kurátoři: Jiří Ptáček, Dušan Zahoranský Vernisáž:  9.6.2011 o 18.00h U Lenky Vítkové jsem poznal dvě konstitutivní složky její tvůrčí osobnosti - malířskou a jazykovou. Konkrétně se to projevuje v paralelní práci na pomalu vznikajících obrazových cyklech a  rychleji realizovaných textových instalacích. Ačkoli Vítková mezi jedním a druhým udržuje rozestup, lze tvrdit, že jedno bez druhého by nebylo, čím je. Když Lenka Vítková píše, či spíše postprodukčně nakládá s dříve vzniknuvšími zápisy, rozrušuje plynulost poetické narace tak, aby čtenáři zůstával zážitek „švu“. Její texty jsou vlastně kolážemi, a to nejen kvůli jejich zřetelným oddílům a hrou s jejich návazností, avšak také kvůli vstupům do jemnějšího přediva ustavujícího časoprostor vyprávěného. Vítková na čtenáře chystá závrať z jazykové artikulace poměrně všedních skutečností, přičemž, a to je důležité, neužívá prostředků radikálního jazykového experimentu, ale jakéhosi „ohybu konvence“.   Podobně Vítková přistupuje k malbě. Právě dokončený soubor z výstavy Ať je to cokoliv, má to své požadavky je vyzrálým příkladem jejího úsilí o „ohyb“ tradiční syntaxe malířského jazyka. Obrazy to jsou z většiny abstraktní a z důležité menšiny předmětné. Jejich většinu by nám nedalo práci označit například za „imaginativní“, snad jen kdyby ona předmětná menšina obrazů nebyla tak tematicky věcná a výrazově lapidární. Vítkové ovšem o toto jde. Věc (objekt) z jednoho obrazu se v dalším zrcadlí, jenže tento odlesk už je pouze tvarem... Proces malby je esenciálně spojen s vyvstáváním tvaru a poznáváním jeho výrazu. Taková je malířova kontemplace (a člověk nemusí být umělcem, aby ji rozuměl). Vítková se záměrně pohybuje na hranicích mezi flekem, tvarem a předmětem. Nechává je, aby se v obrazech stávaly jednou tím a jindy něčím jiným. A nebo jiný příklad. Když Vítková spontánním gestem přeškrtne obraz, upraví pak na některých místech okraj tahu štětky tak, aby do jeho rychlosti vstoupilo cosi kontrolovaného, možná až filigránského. Má to zneklidňující účin. A to ani nemusíte vědět, v čem spočívá. Obrazové soubory Lenky Vítkové bývají kompozicí zmíněných a dalších (nezmíněných) zneklidňujích prvků, homeopaticky kladených do známých, pro některé z nás dokonce zprofanovaných výtvarných rámců. Má k tomu svůj důvod: zneklidnění nenalézá v provokaci „nevídaným“, ale v pokusu znovu naplnit naléhavostí nejvšednější úkazy. Když ještě jednou použiji modelové přirovnání z oblasti verbální komunikace, pak se jedná o úkol podobný upřímné odpovědi na otřepanou (ale hororovou) otázku „jak se máš?“   Jiří Ptáček MeetFactory – Mezinárodní centrum současného umění MeetFactory je podporována grantem hl. m. Prahy a Ministerstva Kultury ČR.