MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5
GPS souřadnice:
50.053653
14.408441
Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu
5. 2.
20:00
27. 1.
20:00
300 Kč
„Zvíře to cítí a je z toho neklidné.“
Dramatizace loni vydaného českého překladu brilantního románu současné francouzské autorky. Spalující vztahové drama na pozadí covidové pandemie fascinujícím jazykem otevírá komplikovaná aktuální témata mezigeneračních střetů, kulturních válek i psychologických důsledků karanténní izolace. Především však přináší strhující studii dvou hlavních postav a jejich neurotického a ve všech myslitelných ohledech toxického vztahu. Naléhavá a nejvýš současná zpráva o tom, že otupělá touha nestačí k sexuálnímu uspokojení, ani hledání cest k druhému člověku.
Maria Pourchet: Oheň
Překlad: Alexandra Pflimpflová
Dramatizace: Ondřej Novotný
Režie: Tomáš Soldán
Dramaturgie: Matěj Samec
Scéna a kostýmy: Matěj Sýkora
Hudba: Tomáš Vtípil
Produkce: Magda Juránková
Fotografie: Andrea Černá
Video: Tereza Havlínková
Hrají: Gabriela Pyšná, Lukáš Černoch, Viktória Pejková
Odkazy:
Individuální pandemie Clémenta a Laury. V MeetFactory vzplane Oheň Marie Pourchet. | tisková zpráva
Tuším, že láska vede do labyrintu | rozhovor s režisérem Tomášem Soldánem
Ohlasy:
„Ale jasným plusem je ztvárnění: neokázalé, koncentrované, oholené na dřeň stavů a vztahů. Herecky vyniká Gabriela Pyšná. V její Lauře se rozlévá hořkost, skepse, ale ještě se, aspoň na chvíli, druhému chce a umí odevzdat. Zatímco Lukáš Černoch a Viktória Pejková hrají, Pyšná v postavě existuje; lépe to zde ve stručnosti popsat neumím, ale intenzita jejího výkonu vyplývá kromě jiného z toho, že se s Laurou věkově potkává, do své tváře umí vnést její skepsi a únavu, tělesně, pohybově vyjádřit potřeby a touhy zralé ženy."
Josef Chuchma: Divadelní glosář, art.ceskatelevize.cz
„Hraje se vážně, ale ne zas tak moc, aby vznikl dojem monotónního a urputného přesvědčování o závažnosti témat, které v sobě příběh nese. S nenásilnou, hereckou i režijní, precizností se pomalu utváří obraz světa, kde lidé bojují sami se sebou i mezi sebou. I proto možná scéna připomíná boxerský ring, jenž je ale tvořen pohodlnými, semišovými polštáři – metafora civilizovaného světa, který je nakonec stejně bojištěm. Bojištěm, kde se většinou odehrávají konflikty sice nenásilné, v rovině mezigeneračních i vztahových nedorozumění a komunikačních neschopnosti, ale pořád intenzivně bolestivé a traumatizující."
Eliška Hankovcová: Oheň, NADIVADLO