Elodie Gallina obhájila magisterský titul v oboru “Aplikované cizí
jazyky” a “Kulturní management”. Zajímá se o vizuálním umění, hudbu a hudební
tvorbu.
Po své první
pracovní zkušenosti v Londýně se připojila k nezávislému francouzskému
hudebnímu vydavatelství Ici d’ailleurs v Nancy a podporovala
vývoj současné a experimentální hudby v rámci festivalu Why Notev Dijonu.
V roce 2006, v rámci
festival Continuum, který byl pořádán organizátory Why Note ve spolupráci s
uměleckým centrem Le Consortium, se seznámila s hudebním průkopníkem Elianem
Radigue a významným skladatelem Charlesem Curtisem, mimo další hudební umělce.
Tato zkušenost ji přivedla ke zkoumání významu zvuku a hledání jeho
neviditelných forem. Po několika vlastních experimentálních projektech, sepsala
esej na téma “sound art” (v překl. zvukové umění), ve které zkoumá vztah mezi
zvukem a vizuálním uměním. Zaměřila se na vnímání zvuku, umělecké instalace
založené na představivosti a kontext času a prostoru. Prostor odhaluje jako
teritorium pro mentální a emocionální experiment a nahlíží na něj v měřítku
intervalů, kdy zvuk/ticho obemkne náš prostor, předměty kolem i sám sebe.
Vedle těchto zkoumání,
vytváří fotografie zobrazující běžné prostředí, které maji za cíl spustit naše
emoce a ukázat nám nové možnosti chápání naší reality.
V současné době pracuje
Elodie Gallina jako kurátorka rezidenčního programu v Evropském uměleckém centru
CEAAC ve Strasbourgu. Mezinárodní rezidence tohoto centra také koordinuje a
produkuje výstavy v jeho prostorách. Stále se ale zabývá i hudbou a
kooperuje s vizuálními a hudebními umělci, aby nadále zkoumala status zvuku v příhodné
době, kdy dochází k dematerializaci uměleckých objektů.