Jarmila Mitríková, Dávid Demjanovič

Tato autorská dvojice působí na slovenské umělecké scéně jen krátkou dobu , alejiž upoutala svým specifickým rukopisem , který se vyznačuje především jejich technika vpalování do dřeva - pyrografií. Technika, která často charakterizuje projevy lidového umění, tvoří tematický základ pro mnoho z jejich prací. Projevuje se především v odkazech na lidovou slovesnost, folklór, náboženství a národní identitu. Mitríková a Demjanovič přesahují přímý referenční rámec a vytváří vlastní interpretace se silným mystifikační zabarvením národních dějin a povahy Slovenského národa - a to bez toho, aby se vyhýbali se často citlivých témat a národních komplexů.

Autoři konstruují bizarní kompozice, ve kterých paradoxně romantické scény slovenské krajiny či zpěvu chlapců a dívek oblečených v krojích - jejichž zpracování odhaluje téměř etnografickou přesnost - naráží na téměř Goyovksy naturalistické scény pálení duchů a čarodějnic, zpívájící pionýry, německé ponorky a kosmické satelity.

Zatímco jejich starší díla jsou jednodušší ve výrazu i kompozici, kdy používají kolážové techniky a povrch obrazů má spíše monochromní charakter, jejich novějším prácím dominuje komplexněji rozpracovaná skladba více vrstev, a precizní provedení figur i architektury . Práce lze také chápat jako autorské interpretace naší historie, současností, a dokonce i naši budoucnosti, ve kterých absurdně propojují často nepředstavitelné období z minulosti , které mohou být také utopickou reakcí na to, co by bylo, kdyby ...

http://daviddemjanovic.blogspot.cz/

http://jarmilamitrikova.com/

Jarmila Mitríková (n. 1986, Trebišov, Slovensko), Dávid Demjanovič (n. 1985, Bardejov, Slovensko)

Žijí a pracují v Bratislavě, Praze a regionech

Mitríková a Demjanovič přesahují přímý referenční rámec a vytváří vlastníinterpretace se silným mystifikační zabarvením národních dějin a povahy Slovenského národa - a to bez toho, aby se vyhýbali se často citlivých témat a národních komplexů. Autoři konstruují bizarní kompozice, ve kterých paradoxně romantické scény slovenské krajiny či zpěvu chlapců a dívek oblečených v krojích - jejichž zpracování odhaluje téměř etnografickou přesnost - naráží na téměř Goyovksy naturalistické scény pálení duchů a čarodějnic, zpívájící pionýry, německé ponorky a kosmické satelity.

Zatímco jejich starší díla jsou jednodušší ve výrazu i kompozici, kdy používají kolážové techniky a povrch obrazů má spíše monochromní charakter, jejich novějším prácím dominuje komplexněji rozpracovaná skladba více vrstev, a precizní provedení figur i architektury . Práce lze také chápat jako autorské interpretace naší historie, současností, a dokonce i naši budoucnosti, ve kterých absurdně propojují často nepředstavitelné období z minulosti , které mohou být také utopickou reakcí na to, co by bylo, kdyby ...

Text: Katarína Slaninová