Michal Baror

Michal Baror pracuje v Izraeli. Získala bakalářský titul v oboru výtvarných umění na Beacalelově akademii umění a designu v Jeruzalémě (2008) a magisterský titul v oboru fotografie na londýnské Royal College of Art (2013). Její sólové výstavy zahrnují: It Is No Dream v TEA v Tenerife (2018), Looters v CCA v Tel Avivu (2017), Abandoned Property v Yad Mordechai Kubbutz (2016) a, The Hawks and the Sparrows v Petach-Tikva Museum of Art (2015). Nedávno se Baror podílela na několika skupinových výstavách v Londýně, New Yorku a Vídni. Je držitelkou Young Artist Prize za rok 2015 a účastnicí programu rezidence ARTPORT v letech 2015-2016.

Ve své práci Baror odhaluje a využívá sílu, která spočívá v transformaci objektů ve znalostií. Skrze zkoumání existujících znalostních systémů, objektů a institucí pracuje na odhalení stavebních kamenů použitých k vytváření historií a identit. Tento výzkum využívá duálního pohledu. Na jednu stranu se obrací na objekty „jako takové”, zatímco na druhou neustále znovu vyhodnocuje jejich kulturní a politický kontext. Dualita v tomto přístupu se rovněž přenáší na způsob, jakým Baror využívá fotografii jako médium a fyzický objekt a na roli, kterou hraje instituce při vystavování jejíich prací.

Baror se zaměřuje na systémy, instituce a místa, která jsou vybudována s cílem vytvořit v chaosu našich historií a identit řád pomocí katalogizace, klasifikace a organizace. Mnohé její projekty jsou institucionálně specifické a zpochybňují organizační mechanismus prostoru, v němž jsou vystavovány, a z něhož vzešly.

Fotografie v její práci rovněž zastává dvojí roli. Na jednu stranu funguje jako médium, skrze které (fotografováním) vytváří nebo sbírá dokumenty a důkazy vycházející z narativů za účelem jejich přehodnocení. Na stranu druhou funguje jako metafora k přemýšlení o reprezentaci a transformaci objektů ve znalosti. Baroar často převrací konvenční význam fotografování: Namísto toho, aby vstupovala do trojrozměrného  světa a vyřezávala jeho fragmenty do dvourozměrných fotografií, používá existující fotografie v jejich fragmentovaném, plochém stavu a manipuluje s jejich umístěním, rozměrem a dalšími charakteristikami . aby je znovu transformovala v hmatatelné a taktilní části světa. Ty jsou občas propojeny s textem. Výsledkem jsou nové systémy znalostí vytvořené z existujících objektů.