Kudy k nám
MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5
GPS souřadnice:
50.053653
14.408441
Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu
TZ / Galerie MeetFactory / Ztvárnění klidu: výstava v devíti částech
Kurátorka: Sara Reisman
Vernisáž: 11. 6. 2016, 19:30
Výstava trvá: 11. 6 - 28. 8. 2016
Umělci: Rehan Ansari, Nicolas Dumit Estevez, Brendan Fernandes, Yoko Inoue, Claudia Joskowicz, Kirsten Justesen, Clifford Owens, Jan Pfeiffer, Emily Roysdon a Roman Štětina
Ztvárnění klidu je výstava, kterásvádí dohromady umělce zabývající se klidem a akty zpomalení v kontextech performativního umění, pohyblivého obrazu a divadla. Umělci prezentovaní na této výstavě používají gesta a časově založenou praxi, která zpochybňuje a převrací naše očekávání kontinuity performativních kompozic a pohybových i myšlenkových linií. Vystavená díla se společně dotazují, co mohou pro umělce i diváka znamenat nečekaná přerušení, jako je meditace, odpor, kontemplace, odpočinek a obrácení směru pohybu a času.
Umělci se ve Ztvárnění klidu vymezují v celé délce spektra dočasných přerušení a vnímání vlastní přítomnosti a přehodnocují své místo v prostoru a čase. Projekt Nicoláse Dumita Estéveze For Art’s Sake (2005-2007) byl inscenován jako série putování čtvrtěmi New Yorku, s cílem obrátit tradiční vztah mezi uměním a náboženstvím, s přihlédnutím k trvalým kvalitám umění performance. Přesnějším způsobem, v podobě mapování dynamiky performativního myšlení a akce, Ecstatic Resistance (2009-2010) Emily Roysdon analyzuje a převádí do diagramů vzájemné působení mezi intencionalitou a improvizací a hranici mezi tím, co v procesu inscenování performance lze a nelze vyslovit.
Brendan Fernandes, Kirsten Justesen a Roman Štětina mění účel vizuálního jazyka baletu a meditace, zpomalují pohyb, a to vlastní i ostatních účinkujících, na něco, co vypadá jako téměř zastavení za účelem lokalizace míst aktivace v performativních pózách a gestech. Fernandesovo The Working Move (2012) spojuje výkonné umění s vizuálním pomocí jevištních scén tanečníků v interakci s podstavci, které běžně slouží k vystavování soch v galeriích, a táže se po hodnotě lidské fyzické práce při vytváření umění. Pedestal Piece (2000-2002) od Kirsten Justesen je zkouškou vůle mezi ženou a prostředím. Demonstruje plynutí času ve vztahu ke globálnímu oteplování, kdy je vlastní tělo umělkyně postaveno proti ledovému pozadí. Štětinova Test Room (2015) zachycuje na videu osamělou performanci kameramana, kdy vypjatá choreografie vytváří aluzi původního účelu stativu kamery na vojenský stojan na zbraně.
Dvoukanálové video Claudie Joskowicz Sympathy for the Devil (2011) je meditací nad opakovanou situací v Latinské Americe po II. světové válce, kdy tento region nabízel azyl jak pronásledovaným Židům, tak německým nacistům, čili evropským antagonistickým skupinám, které v Latinské Americe spolužily v relativním klidu.
Owensovo ztvárnění performační partitury poskytnuté ostatními umělci (jako součást autorova projektu Anthology, 2011) prolamuje čtvrtou stěnu mezi publikem a účinkujícími a evokuje napětí a mocenské vztahy ve vyjednávání mezi choreografem, účinkujícími, účastníkem a publikem. Ztvárnění klidu uvádí Owensovo video, ve kterém sleduje pokyny v performační partituře umělkyně Maren Hassinger. Jednotliví diváci se pohybují a polohují Owense, který zůstává v čemsi, co Hassinger nazvala „a reprieve of action“ (odklad akce).
Projekty Rehana Ansariho a Yoko Inoue – od Ansariho je to kompletní hra a od Inoue veřejné tzv. „durational performance“ (dlouhotrvající performance) – jsou formovány následky 11. září. Transmigration of the SOLD (2001-2016) od Yoko Inoue zkoumá spojení mezi imigrací, globální politikou a pracovními podmínkami. V malém měřítku a po delší období pracovala Inoue na zpětném chodu výrobních cyklů uměleckých řemesel, s použitím výrobků, které se typicky prodávají na většině provizorních tržišť. Ansariho hra Nezatížený vypráví příběh kanadského novináře, který informuje o válce v pákistánském Karáčí, kde žije u své obstarožní tety a strýce, kteří uchovávají tajemství ještě z doby rozdělení Indie. Ansariho hra byla přeložena do češtiny a bude uvedena během prvního týdne výstavy. Scénu vytvořil český umělec Jan Pfeiffer.
Vystavující umělci vesměs pracují s úspornými prostředky, aby tak testovali hranice performance – pro účinkujícího, diváka i účastníka – a provokují nás k otázce, jak se naše vlastní postavení, ať v klidu nebo v pohybu, napojuje na širší sociopolitické zájmy.
Otevřeno denně od 13 do 20 hodin a dle večerního programu. Vstupné dobrovolné.
---
Kontakty a více informací:
Jaro Varga → kurátor
+420 775 655 295
jaro.varga@meetfactory.cz
Šárka Maroušková → PR Manager
+420 723 706 249
sarka.marouskova@meetfactory.cz
MeetFactory je v roce 2016 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 10.000.000 Kč.
TZ - Ztvárnění klidu.pdf
Vernisáž: 11. 6. 2016, 19:30
Výstava trvá: 11. 6 - 28. 8. 2016
Umělci: Rehan Ansari, Nicolas Dumit Estevez, Brendan Fernandes, Yoko Inoue, Claudia Joskowicz, Kirsten Justesen, Clifford Owens, Jan Pfeiffer, Emily Roysdon a Roman Štětina
Ztvárnění klidu je výstava, kterásvádí dohromady umělce zabývající se klidem a akty zpomalení v kontextech performativního umění, pohyblivého obrazu a divadla. Umělci prezentovaní na této výstavě používají gesta a časově založenou praxi, která zpochybňuje a převrací naše očekávání kontinuity performativních kompozic a pohybových i myšlenkových linií. Vystavená díla se společně dotazují, co mohou pro umělce i diváka znamenat nečekaná přerušení, jako je meditace, odpor, kontemplace, odpočinek a obrácení směru pohybu a času.
Umělci se ve Ztvárnění klidu vymezují v celé délce spektra dočasných přerušení a vnímání vlastní přítomnosti a přehodnocují své místo v prostoru a čase. Projekt Nicoláse Dumita Estéveze For Art’s Sake (2005-2007) byl inscenován jako série putování čtvrtěmi New Yorku, s cílem obrátit tradiční vztah mezi uměním a náboženstvím, s přihlédnutím k trvalým kvalitám umění performance. Přesnějším způsobem, v podobě mapování dynamiky performativního myšlení a akce, Ecstatic Resistance (2009-2010) Emily Roysdon analyzuje a převádí do diagramů vzájemné působení mezi intencionalitou a improvizací a hranici mezi tím, co v procesu inscenování performance lze a nelze vyslovit.
Brendan Fernandes, Kirsten Justesen a Roman Štětina mění účel vizuálního jazyka baletu a meditace, zpomalují pohyb, a to vlastní i ostatních účinkujících, na něco, co vypadá jako téměř zastavení za účelem lokalizace míst aktivace v performativních pózách a gestech. Fernandesovo The Working Move (2012) spojuje výkonné umění s vizuálním pomocí jevištních scén tanečníků v interakci s podstavci, které běžně slouží k vystavování soch v galeriích, a táže se po hodnotě lidské fyzické práce při vytváření umění. Pedestal Piece (2000-2002) od Kirsten Justesen je zkouškou vůle mezi ženou a prostředím. Demonstruje plynutí času ve vztahu ke globálnímu oteplování, kdy je vlastní tělo umělkyně postaveno proti ledovému pozadí. Štětinova Test Room (2015) zachycuje na videu osamělou performanci kameramana, kdy vypjatá choreografie vytváří aluzi původního účelu stativu kamery na vojenský stojan na zbraně.
Dvoukanálové video Claudie Joskowicz Sympathy for the Devil (2011) je meditací nad opakovanou situací v Latinské Americe po II. světové válce, kdy tento region nabízel azyl jak pronásledovaným Židům, tak německým nacistům, čili evropským antagonistickým skupinám, které v Latinské Americe spolužily v relativním klidu.
Owensovo ztvárnění performační partitury poskytnuté ostatními umělci (jako součást autorova projektu Anthology, 2011) prolamuje čtvrtou stěnu mezi publikem a účinkujícími a evokuje napětí a mocenské vztahy ve vyjednávání mezi choreografem, účinkujícími, účastníkem a publikem. Ztvárnění klidu uvádí Owensovo video, ve kterém sleduje pokyny v performační partituře umělkyně Maren Hassinger. Jednotliví diváci se pohybují a polohují Owense, který zůstává v čemsi, co Hassinger nazvala „a reprieve of action“ (odklad akce).
Projekty Rehana Ansariho a Yoko Inoue – od Ansariho je to kompletní hra a od Inoue veřejné tzv. „durational performance“ (dlouhotrvající performance) – jsou formovány následky 11. září. Transmigration of the SOLD (2001-2016) od Yoko Inoue zkoumá spojení mezi imigrací, globální politikou a pracovními podmínkami. V malém měřítku a po delší období pracovala Inoue na zpětném chodu výrobních cyklů uměleckých řemesel, s použitím výrobků, které se typicky prodávají na většině provizorních tržišť. Ansariho hra Nezatížený vypráví příběh kanadského novináře, který informuje o válce v pákistánském Karáčí, kde žije u své obstarožní tety a strýce, kteří uchovávají tajemství ještě z doby rozdělení Indie. Ansariho hra byla přeložena do češtiny a bude uvedena během prvního týdne výstavy. Scénu vytvořil český umělec Jan Pfeiffer.
Vystavující umělci vesměs pracují s úspornými prostředky, aby tak testovali hranice performance – pro účinkujícího, diváka i účastníka – a provokují nás k otázce, jak se naše vlastní postavení, ať v klidu nebo v pohybu, napojuje na širší sociopolitické zájmy.
Otevřeno denně od 13 do 20 hodin a dle večerního programu. Vstupné dobrovolné.
---
Kontakty a více informací:
Jaro Varga → kurátor
+420 775 655 295
jaro.varga@meetfactory.cz
Šárka Maroušková → PR Manager
+420 723 706 249
sarka.marouskova@meetfactory.cz
MeetFactory je v roce 2016 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 10.000.000 Kč.
TZ - Ztvárnění klidu.pdf
© MeetFactory o.p.s.
MeetFactory je v roce 2024 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 12.000.000 Kč.
Web MeetFactory podléhá licenci Creative Commons