Instagram

Kudy k nám


MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5

GPS souřadnice:
50.053653
14.408441

Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu

Eszter Sipos

Eszter Sipos absolvovala Maďarskou akademii výtvarných umění v Budapešti, na katedře vizuální pedagogiky (2004-2008). Na téže Akademii absolvovala malbu (2002-2007). V roce 2007 studovala na Glasgow School of Art ve Skotsku, na katedře malby a uměleckého tisku. Získala několik ocenění: Cenu Smohay (2014), Stipendium Gyuly Derkovitse (2009-2011), Cenu STRABAG za malbu – na podporu tvůrčí činnosti (2008), Cenu Essl – Zvláštní uznání (2007), Cenu muzea Ludwig (2005). V roce 2016 se Eszter zúčastnila výměnného programu mladých profesionálů V4 v jihokorejském Seoulu. V roce 2015 zahájila na Maďarské akademii výtvarných umění v Budapešti studium programu DLA (obdoba PhD pro umělce).  

Její dílo je kritickým pohledem na sociální, politické a kulturní otázky. Často reflektuje nedávnou maďarskou historii a studenou válku – ve vztahu k dalším východoevropským zemím. Vracejícími se prvky jejích projektů jsou také kolize subjektivní a kolektivní paměti. Jako umělkyně se začala angažovat v příbězích míst, která během posledních 70 let, zhruba od II. světové války, doznala významných změn. Provádí výzkum následujících témat: Dopad industrializace a pozdější globalizace na mikrokomunity, přeměna městské a venkovské krajiny jako důsledek působení politické moci a přeměna komunitních (obecních) prostor. Její současný projekt The Invisible Factory / Neviditelná továrna se zabývá pamětí studené války prostřednictvím dějišť této epochy (bunkry, továrny a zastavěné prostředí). Tímto tématem se umělkyně začala zabývat v roce 2014, a od léta roku 2016 na něm spolupracuje s Csabou Árpádem Horváthem. Její dílo The Invisible Factory / Neviditelná továrnase zamýšlí nad nedávnou minulostí, nad politikou paměti a jejím kontroverzním vztahem ke skutečným prožitkům, to vše na příkladu podzemní maďarské továrny na munici. Projekt začal přístupem, který se blížil aktivismu, avšak vzhledem k utajení a obtížnému získávání přístupu do objektu se vše obrátilo lyričtějším směrem. Umělci konfrontovali tři stanoviska: lidí své generace, bývalých zaměstnanců a názor těch, kdo dnes na místě žijí. Oba umělci zkoumají potenciál prostupnosti těchto tří pohledů. 

http://esztersipos.tumblr.com/