Thomas Bischoff

Pohyb ve vzduchu.
 
Jak přesunout objekt – důmyslně, za pomoci přenosných technik, - nebo rotací - mechanickým působením, vzestupně, či sestupně, a to aniž by se zapomnělo na moment překvapení a emoční faktor, který vyvolává umístění a způsob natočení daného objektu. To je nejčastější otázka, kterou ve své práci Thomas Bischoff podrobuje zkoumání.

Zabývá se plynutím času a snaží se najít křehkou rovnováhu napříč spektrem sil, jakými jsou: gravitace, setrvačnost, síla přírody a v neposlední řadě také síla mechanická. Neustálé znejišťování zjištěného, následně pramení v pokračování výzkumu a ověřování minulých závěrů. Jeho tvorbu tedy můžeme definovat řadou pojmů jako je hmotnost, protiváha, gravitace, síla větru, ohně nebo vody, ruční puls apod.

Požadovaný pohyb se stává čím dál tím nezávislejším objektem zkoumání. Daná časová měřítka se začínají tvořit taktéž nahodile a pohyb se tedy stává ve své podstatě nereálným. Doba, ve které pohyb vnímáme, není dobou jeho vzniku. Emoce, které jsou podmíněny daným pohybem, tedy reagují na náš vjem, který jsme však zachytili s jakýmsi zpožděním. Tento vjem a tedy i my sami jsme vyzýváni zažít rytmy, kadence a vývoj pohybu v takové intenzitě, v jaké jej prožívá čas jeho plynutí, který jej ve své podstatě prezentuje. Tento proces je velmi křehký a snadno jde výrazně proměnit – jeho zpomalením, přerušením, či např. zrychlením.

Vesmír umělce je kovový, plný průmyslového šrotu. Pevnost kovového materiálu je zde často konfrontována s jeho zobrazením podmiňujícím pocit lehkosti a naopak pevnost materiálu je využita k podtrhnutí prchavé světelnosti, vířících efektů, nečekaných přepadů a poetické obraznosti.

Kovový materiál, který ve své tvorbě užívá, je tedy zcela pozměněn. Jeho úloha je atypická, jiná, ale jeho průmyslová, původní forma je stále rozpoznatelná a respektovaná. Tento fakt objektu navrací a podtrhuje jeho užitečnost. Následně je objekt, vzhledem k jeho venkovnímu umístění, vystaven přírodním vlivům, které mu vtisknou nepopíratelné stopy pravosti jeho existence. Celý proces Thomas zakončuje vyprávěním příběhů o životě v syrovém estetickém prostředí.

Často se také snaží vtáhnout diváky do děje svého díla za pomoci soudobých technických možností, kdy využívá možnosti zapnutí nějakého přístroje použitím některého z lidských gest. Jeho náhodným provedením, jedním z diváku, dojde k zapnutí stroje a tedy k výše zmiňovanému efektu vizuálního překvapení doprovázeného hudební kulisou.

Jeho umělecká práce nám prezentuje problémy vztahující se ke světu a přírodě v našem okolí a jeho bezrozměrná síla bránit se konzumnímu způsobu života je na druhé straně doplněna silou představivosti, na kterou zaměřuje veškeré své pracovní odhodlání.

Text napsala Laurence Fort